Znovuodhalení hrobu policejního vrchního strážmistra Ferdinanda Vajsara - Praha 7.5.2013
Ferdinand VAJSAR
nar. 2. 5. 1908 Mirovice u Písku
padl 5.5.1945 – Praha – Vysočany
V roce 2010 jsme připravovali příspěvek na V. Konferenci policejních historiků, jehož tématem byli policisté, kteří padli v době květnového povstání v roce 1945. Při pátrání po jménech jsme narazili i na jméno policejního strážmistra Ferdinanda Vajsara. Začali jsme hledat místo jeho posledního odpočinku, protože ze zkušenosti víme, že právě hrob může vést k pozůstalým a tím i k dalším informacím. Nebyla to jednoduchá práce. O místě pohřbu jsme měli pouze kusou informaci a to že byl pohřben dne 11.5.1945 na hřbitově v Hloubětíně. Ovšem najít ho zde, ač je to hřbitov maličký, nebylo napoprvé vůbec možné. Oslovili jsme proto hřbitovní správu a zde jsme zjistili, že se jedná o hrob č. 100. Ani pak nebylo vyhráno a tak trvalo další dobu, než jsme hrob našli. Když jsme před ním stanuli, bylo okamžitě jasné, proč nebyl snadno k nalezení. Hledali jsme hrob hrdiny s pamětní deskou, alespoň trošku udržovaný a ošetřovaný. Nalezli jsme zpustošený rov s rozpadlým a povaleným kamenem, po desce ani památka. V pýří jsme nešli jen hlavu Krista, která kámen kdysi zdobila. Navíc jsme zjistili, že hrob již není řadu let zaplacen a že hrozí jeho zrušení a prodání hrobového místa. Hrob byl od roku 1945 jako válečný spravován magistrátem. Ovšem po roce 1990 přestal být ošetřován a placen a městské části magistrát jaksi zapomněl dát vědět, že hrob již je v kompetenci obce.
Jako občanské sdružení jsme si nemohli dovolit nákladnou opravu hrobu ani placení hrobu. Přesto jsme to nevzdali. Díky panu Vladimíru Joudovi a pracovníkům Městské části Praha 14 se podařilo hrob vrátit zpět do evidence válečných hrobů. Tím byl zachráněn a díky rozhodnosti starosty Bc. Radka Vondry byl hrob ve velmi krátké době opraven a obnoven.
7. května 2013 se u hrobu sešli zástupci Policie České republiky, Městské části Praha 14, Obvodního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, Muzea Policie České republiky, občanského sdružení Četnická pátrací stanice Praha a především rodiny, aby společně nejenom „znovuodhalili“ hrob Ferdinanda Vajsara, ale především proto, aby vzdali čest jeho památce.
Po krátkých projevech byly položeny kytice a hrob byl otcem plk. Mgr. Jiřím Laňkou opět vysvěcen. Tečkou za ceremoniálem pak byla Večerka a čestná salva.
Fedrinand Vajsar padl 5. 5. 1945 ve Vysočanech nedaleko trati. O kolnostech jeho smrti není zatím známo mnoho informací. Podle pozůstalých mělo při pokusu o obsazení obrněného vlaku dojít k přestřelce, při které byl Ferdinand Vajsar zasažen do levého stehna. To je uvedeno i v ohledacím listu. Spolu s ním zde padli policejní strážmistr Vincenc Čermák, Josef Vimer a Alois Vodička. Nalezeni byli však patrně až 9. 5. 1945, kdy bylo také provedeno jejich ohledání. Strážmistr Vajsar měl vedle zranění stehna roztříštěnou lebku údery pažby. Po jeho osudech budeme pátrat dál, stejně jako po osudech více než 60 padlých pražských policistů a 10 četníků, kteří položili svoje životy na květnových barikádách.
Tento pietní akt, znovuodhalení hrobu a hlavně objevení strážmistra Vajsara bylo důstojným krokem k nezkreslenému interpretování dějin pražského povstání. Bohužel stále více zaznívají v projevech při pietních aktech politická témata, která s povstáním nemají nic společného a jsou jen pouhou agitkou představitelů té či oné strany. Hrdinové, ať ti přeživší nebo ti padlí, kteří jsou symbolem pražského povstání, jakoby ustupují do pozadí. Na hloubětínském hřbitově tomu tak nebylo a tak přednesené projevy, zejména starosty Vondry se nesly v duchu podtržení významu povstání včetně významu příslušníků pražské policie bez jakýchkoliv politických a agitačních příkras.
To je to, co si oni padlí, ale i přeživší bezesporu zaslouží.
