Ferdinand
VAJSAR
nar. 2. 5. 1908
Mirovice u Písku
padl
5.5.1945 – Praha – Vysočany
V roce
2010 jsme připravovali příspěvek na V. Konferenci policejních historiků,
jehož tématem byli policisté, kteří padli v době květnového povstání
v roce 1945. Při pátrání po jménech jsme narazili i na jméno
policejního strážmistra Ferdinanda Vajsara. Začali jsme
hledat místo jeho posledního odpočinku, protože ze zkušenosti víme, že
právě hrob může vést k pozůstalým a tím i k dalším
informacím. Nebyla to jednoduchá práce. O místě pohřbu
jsme měli pouze kusou informaci a to že byl pohřben dne
11.5.1945 na hřbitově v Hloubětíně. Ovšem najít ho zde,
ač je to hřbitov maličký, nebylo napoprvé vůbec možné. Oslovili jsme
proto hřbitovní správu a zde jsme zjistili, že se jedná o hrob č.
100. Ani pak nebylo vyhráno a tak trvalo další dobu, než jsme hrob našli.
Když jsme před ním stanuli, bylo okamžitě jasné, proč nebyl snadno
k nalezení. Hledali jsme hrob hrdiny s pamětní deskou, alespoň trošku
udržovaný a ošetřovaný. Nalezli jsme zpustošený rov s rozpadlým a
povaleným kamenem, po desce ani památka. V pýří jsme nešli jen hlavu
Krista, která kámen kdysi zdobila. Navíc jsme zjistili, že hrob již není
řadu let zaplacen a že hrozí jeho zrušení a prodání hrobového místa.
Hrob byl od roku 1945 jako válečný spravován magistrátem. Ovšem po roce
1990 přestal být ošetřován a placen a městské části magistrát jaksi
zapomněl dát vědět, že hrob již je v kompetenci
obce.
Jako občanské
sdružení jsme si nemohli dovolit nákladnou opravu hrobu ani
placení hrobu. Přesto jsme to nevzdali. Díky panu Vladimíru
Joudovi a pracovníkům Městské části Praha 14 se podařilo hrob vrátit
zpět do evidence válečných hrobů. Tím byl zachráněn a díky rozhodnosti
starosty Bc. Radka Vondry byl hrob ve velmi krátké době opraven a
obnoven.
7. května
2013 se u hrobu sešli zástupci Policie České republiky, Městské části
Praha 14, Obvodního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, Muzea
Policie České republiky, občanského sdružení Četnická
pátrací stanice Praha a především rodiny, aby společně
nejenom „znovuodhalili“ hrob Ferdinanda Vajsara, ale především proto, aby
vzdali čest jeho památce.
Po krátkých projevech byly položeny kytice a hrob byl otcem plk. Mgr.
Jiřím Laňkou opět vysvěcen. Tečkou za ceremoniálem pak
byla Večerka a čestná salva.
Fedrinand Vajsar padl 5. 5. 1945 ve Vysočanech nedaleko trati.
O kolnostech jeho smrti není zatím známo mnoho informací. Podle
pozůstalých mělo při pokusu o obsazení obrněného vlaku dojít
k přestřelce, při které byl Ferdinand Vajsar zasažen do levého stehna. To
je uvedeno i v ohledacím listu. Spolu s ním zde padli policejní
strážmistr Vincenc Čermák, Josef Vimer a Alois Vodička. Nalezeni byli však
patrně až 9. 5. 1945, kdy bylo také provedeno jejich ohledání.
Strážmistr Vajsar měl vedle zranění stehna roztříštěnou lebku údery
pažby. Po jeho osudech budeme pátrat dál, stejně jako po osudech více než
60 padlých pražských policistů a 10 četníků, kteří položili svoje
životy na květnových barikádách.
Tento pietní akt, znovuodhalení hrobu a hlavně objevení strážmistra
Vajsara bylo důstojným krokem k nezkreslenému interpretování dějin
pražského povstání. Bohužel stále více zaznívají v projevech při
pietních aktech politická témata, která s povstáním nemají nic
společného a jsou jen pouhou agitkou představitelů té či oné strany.
Hrdinové, ať ti přeživší nebo ti padlí, kteří jsou symbolem pražského
povstání, jakoby ustupují do pozadí. Na hloubětínském
hřbitově tomu tak nebylo a tak přednesené projevy, zejména starosty Vondry
se nesly v duchu podtržení významu povstání včetně významu
příslušníků pražské policie bez jakýchkoliv politických a agitačních
příkras.
To je to, co si
oni padlí, ale i přeživší bezesporu zaslouží.